Pro návštěvníky živých vystoupení kapely SIX DEGREES OF SEPARATION asi nebude velkým překvapením, když vydání debutu Moon 2002 Nocturnal Breed nazvu zaznamenání hodnou událostí. Mladá a nadějná smečka definuje sice svou muziku jako ryzí doom metal, ale zaplaťpánbůh tak ryzí její hudební produkce rozhodně není. Nazvěme to třeba svébytně pojatým melodickým doomem, který osloví i ty, které umrlčí tempa, nihilistický chropot a weltschmerzovaté steny uvádějí do stavu bezhlavé zuřivosti.

Do ruky se mi bohužel dostává pouze pěti skladbové promo, které z celku alba poodhaluje pouze určitou výseč, nicméně i z téhle ochutnávky je zcela patrné, že kapela má velké nálodotvorné rozpjetí a zejména dar posluchače strhnout emotivitou produkované zvukové matérie. Velkou zbraní SIX DEGREES OF SEPARATION je originální vokální složka - žádné chroptění z lůna hrobu, žádné kňučení, ale vyšponovaný a expresivní vokál, které se pohybuje na hranici zpěvu a naléhavého křiku. Nechybí mu ani špetka teatrality - šeptání, patetická deklamace - vše předvedeno s jistotou i slušnou anglickou výslovností.

Stejně tak zdobí přednesený materiál i schopnost napsat ucelenou a velmi soudržnou skladbu, která střídá různé odstíny nálad, která úspěšně pohlcuje obrovský potenciál melodií, která úspěšně zaštiťuje mnoho instrumentálních poloh (od doomového dunění, přes rockovější vyhrávky, až po uhrančivé a takřka religiózní vsuvky). Zkrátka - skladbu, která nezapře um tvůrců. Instrumentální bravuru. Kompoziční vynalézavost. Vždy je co poslouchat, co ocenit - riff chytře spojující agresivitu s náladou. Nepřebernou paletu klávesových barev. Skvělou souhru mužského a ženského zpěvu. Výrazné melodické motivy, které se vám například prostřednictvím perfektních sborových partů zahryznou hluboku do kůry mozkové. Nelze než ocenit inteligenci, se kterou je emotivní směs vyvážená - kytary nejsou příliš dominantní, ale vtipně se doplňují s takřka cradleovsky expresivním klapkostrojem a velmi pestrou a jistou rytmikou... A nad vším perfektní vokální party. A samozřejmě též textová stránka věci, která není bůhvíjak geniální, ale svou vnitřní dramatičností a poměrně neotřelým nábojem souzní s okolím. Ozvučení stvořené v lůně bzeneckého Shaarku si zdaleka nesahá na dno možností, ale je přesto dostačující kvalitám materiálu.

Máme tu čest s kapelou, která dovede tvořit líbivou muziku, která uprostřed výborných melodických nápadů a skvěle vystavěných písní nezapomíná na to nejdůležitější - na silné emoce. Z toho lze vyvodit, že album Moon 2002 Nocturnal Breed bude stát za hřích poslechu...